|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
- Umírá-li někdo na kterém nám opravdu záleží, vždy námi někdo "zdejší" záměrně otřese. (Jako sochou z hlasů, vykázanou ze sakrálního prostoru vánočních besídek, pro odpor k vykostěné fistuli za klavírem. Ta socha se však stává sama Věčností, ze zdánlivé pouště chodeb hudební školy-jejich ozvěn. Tu si paradoxně počala uvědomovat nejsilněji právě v okamžiku vykřičeného vzdoru). Někdo z třetích nás dva, bezprizorné, uvězněné v rozdílném chápání času, vyruší s nonšalantní soustrastí z mlčenlivých promluv na stejné téma, aby v nestřežené chvíli chrastil v přítmí opuštěného zažloutlého pokojíčku s rozestlanou postelí, s uzamčenou pozůstalostí, s klíčem ještě stále ukrytým v těle položivého...
|
|
|
